Mar 6 | CzeCSP | STEP | Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho doprovázeli.

Mark 6

V Nazaretu

1 Vyšel ^{▼▼//Mt 13,54—58} odtamtud a přišel do své vlasti; ^{▼▼n.: domovské obce /-i} jeho učedníci ho doprovázeli. 2 Když nastala sobota, začal učit v synagoze. ^▼▼1,21! A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni ^▼▼1,22! a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy ^{▼▼Mt 11,20n} se dějí skrze jeho ruce! ^{▼▼v. 5; 5,23; Sk 19,11} 3 Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním. 4 Ježíš jim říkal: „Prorok ^{▼▼J 4,44} není beze cti, leda ve své vlasti, ^{▼▼n.: domovské obce /-i} mezi svými příbuznými a ve svém domě.“ 5 A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých ^{▼▼ř. arróstos; v. 13; 16,18; Mt 14,14; 1K 11,30†; srv. Mal 1,8 (LXX)} vložil ruce a uzdravil je. 6 A divil ^{▼▼5,20!; L 7,9p} se pro jejich nevěru. ^▼▼16,14

A procházel okolní vesnice a učil. ^▼▼1,21! 7

Vysílání Dvanácti po dvojicích

Zavolal ^{▼▼//Mt 10,1.9—14} si Dvanáct ^{▼▼3,13.16} a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy. ^▼▼1,23 8 Přikázal jim: ^{▼▼//Mt 10,8nn} „Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky ^{▼▼ř.: měď; 12,41} do opasku, 9 ale mějte uvázané ^{▼▼Ef 6,15} sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.“ 10 A říkal jim: „Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. 11 A když by vás ⌈některé místo nepřijalo⌉ ^{▼▼var.: někteří nepřijali} a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]“ 12 Vyšli a vyhlásili, ^{▼▼var.: hlásali} aby lidé činili pokání. ^{▼▼1,15; L 15,7; 16,30; Sk 2,38} 13 Vyháněli ^▼▼1,34 mnoho démonů, mazali olejem ^{▼▼Jk 5,14} mnohé neduživé ^▼▼v. 5p a uzdravovali.

Herodes a Jan Křtitel

Uslyšel ^{▼▼//Mt 14,1—12} to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. ^{▼▼Mt 12,16p; srv. Sk 7,13; Fp1,13} Říkalo se: ^{▼▼var.: Říkal} „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“ ^{▼▼n.: se skrze něj dějí tyto mocné činy; v. 2} 15 Jiní však říkali: „Je to Eliáš!“ Jiní zase říkali: „Prorok -- jeden z těch proroků.“ ^{▼▼8,28; Mt 21,11} 16 Když to uslyšel Herodes, říkal: „Jan, kterého jsem já sťal, vstal ^{▼▼Mt 16,21p} [z mrtvých].“ 17 Neboť sám Herodes dal ^{▼▼ř.: poslav (… zajal a spoutal)} Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. 18 Jan totiž Herodovi říkal: „Nesmíš ^{▼▼Mt 14,4} mít ženu svého bratra!“ 19 A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20 Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý ^{▼▼Mt 1,19; Sk 10,22} a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, ⌈byl v úzkých, ale⌉ ^{▼▼var.: to činil a} rád mu naslouchal. 21 Vhodný den ^{▼▼ř.: Den dobrého času / příležitosti; srv. He 4,16†; 2Mak 14,29; Ž 104,27 (LXX)} nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu ^{▼▼Est 1,3; ř. výraz pův. ozn. večeři (hl. jídlo dne; J 12,2; 21,20), ale v NS často vyjadřuje hostinu (12,39; Zj 19,17)} pro své velmože, ^{▼▼Zj 6,15; 18,23†} vojevůdce a přední muže ^{▼▼Sk 13,50} z Galileje. 22 Tu vešla ⌈dcera té Herodiady⌉, ^{▼▼var.: jeho dcera Herodiada} zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: „Požádej ^{▼▼srv. Ž 2,8; J 15,7} mě, oč chceš, a dám ti to.“ 23 A zapřísahal se jí: „O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.“ ^{▼▼Est 5,3; [příslovečné vyjádření pro ochotu ke štědrosti, tj. volně: velké bohatství]} 24 I vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana Křtitele!“ 25 A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!“ 26 Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ^{▼▼Mt 22,10p} ji nechtěl odmítnout. 27 Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu ^{▼▼ř.: jeho} hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, 28 přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce. 29 Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.

Návrat apoštolů; nasycení pěti tisíců

Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili ^{▼▼L 9,10} i co učili. 31 Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou ^{▼▼srv. 4,34 (soukromí)} na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ ^{▼▼Ř 15,32} Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst. 32 Odjeli ^{▼▼//Mt 14,13—21} tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo. 33 Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. ^{▼▼var.: [a shromáždili se k němu]} 34 Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. ^{▼▼Mt 9,36} A začal je učit ^{▼▼4,1n; Mt uvádí, že je jako důsledek pohnutí uzdravoval, L obojí} mnohým věcem. 35 Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě. 36 Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“ 37 On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů ^{▼▼Mt 18,28p} chleby, dáme jim najíst?“ 38 On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“ 39 Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. 40 Uložili ^{▼▼sloveso užívané pro stolování; 8,6; Mt 22,10p; L 11,37} se do řad po stu a ^{▼▼lze rozumět také: sto řad po padesáti} do řad po padesáti. 41 Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, ^▼▼7,34 požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. 42 Všichni jedli a nasytili se. 43 A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb. 44 Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů.

Ježíš kráčí po moři

A ^{▼▼//Mt 14,22—32} hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, ^{▼▼8,22; Mt 11,21p} než on propustí zástup. 46 Rozloučil ^{▼▼Sk 18,18; 2K 2,13} se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil. ^{▼▼1,35; L 6,12} 47 A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi. 48 Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál ^{▼▼ř.: byl} proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky ^{▼▼Mt 14,25p} přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl ⌈je minout⌉. ^{▼▼n.: jít podél nich} 49 Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli. 50 Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, ^{▼▼Mt 14,27p} to jsem já, nebojte se!“ 51 A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se]. ^▼▼5,20 52 Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ^{▼▼8,17—21} ale jejich srdce bylo ztvrdlé. ^{▼▼3,5; 16,14}

Mnozí nemocní uzdraveni

Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu ^{▼▼Mt 14,34p} [a tam zakotvili]. 54 Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. 55 Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné ^▼▼1,32 tam, kde slyšeli, že je. 56 A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, ^{▼▼Mt 9,20} a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.